Oheň

Ve středu jsme vyrazili na horu, abychom v letošním roce naposled probudili Oheň. Dřevorubci zde nechali žhavé uhlíky. Tak nám to trochu usnadnili. Oheň jsme přenesli z doutnající hromady na její okraj. Nasbírali jsme dřevo, aby měl co jíst. Chroupal, až jiskry létaly. Povídali jsme si o všem možném a opékali buřty. Někdo se zajímal o posed, jiný o les a někdo zkusil, jak se leze na stoh. Na louce někteří z nás cvičili obratnost a pružnost svého těla. Kamarád ze třetího trojročí nám ukazoval, co všechno s tělem dovede. Udělat most či hvězdu, není žádná sranda. Natož salto. Náš spolužák je takový gumový panáček. Nevím, jestli to někdy dokážu. Oheň hořel a my zkoušeli, co dovede naše tělo. Ohnivé jazyky nám alespoň na chvíli probudily Oheň na nebi. Prodral se skrze mraky a osvítil horskou louku. Hned bylo teplo. Ale je to asi naposled. Za chvíli se nad Žalým začala převalovat bílá peřina. Vítr a přeháňka nás zahnali do lesa. Je to jasný, už se hlásí podzim. Ještě sebrat nějakou houbu a jde se z hůry dolů. Snad se na nás usměje ještě nějaké babí léto. To bych byl fakt rád, Krakonoši.