Houby, houby, houbičky…

Jsou jich plné lesy, paseky i mýtiny. Právě v tento čas. Lesy prý v tuto dobu bývají zázračné… Vydali jsme se tedy i my společně za nimi. Zkoumali jsme jejich kloboučky a nožky a pečlivě zaznamenávali. Některé měly prstenec, jiné ne. Hned jak jsme vlezli v les, smály se na nás jedlé bedly. Za chvíli jsme jich měli plný košík. Náš mykologický průzkum okolních lesů byl úspěšný. Už víme, co pod Hůrou a na Rovních roste, jaké podhoubí se zde skrývá a jak se jednotlivé plodnice nazývají. V lese jsme narazili také na vraní oko. Provázelo nás, když jsme stoupali pod „čertovou skálou“ na Rovně. Našli jsme po cestě také krystaly ametystu, křišťálů a nějaký ten achát. Zajímaly nás ale především houby a jejich pestrobarevné kloboučky různých tvarů. Leckterý kloboučník by jim mohl závidět. Druhý den ve škole jsme si zaznamenaný materiál určili a překreslili. Nakonec jsme předstoupili před komisi a seznámili ji s výsledky našeho výzkumu. Komise byla čtyřčlenná a kromě našich průvodců měla přizvané i dva hosty. Všem byla badatelská práce započtena do Matky Země a Mikrokosmu. Některé plodnice, které jsme zaznamenali, máte zde k nahlédnutí. Zdraví třetí a část druhého trojročí. Radíme vám, běžte na ně, fakt rostou…